pátek 1. července 2011

Výpověď paní K. T., matky chlapce s PAS, osobní zkušenost s PO z ČR (2010)

Jsem máma 4letého klučíka. Po problémech ve školce jsme začali chodit ke klinické psycholožce do Příbrami.
Doporučila nám pevné objetí bez jakéhokoliv vyšetření syna, jen si s námi povídala a na základě toho nám to bylo pevné objetí doporučeno, bez ukázky. Když tajtrdlik dostal záchvat, tak jsem to zkusila. Bylo to před rokem, když mu byly necelé 3 roky.

Žádné školení neproběhlo, psycholožka mi jen řekla, že mu nesmím dovolit se hnout, nechat ho se třeba i počůrat, že se pak uklidní a třeba i usne a že to mám opakovat tak často, jak se bude vztekat.
Nic horšího jsem nezažila, jeho vytřeštěné oči vidím dodnes, já pokousaná, poškrábaná a ubrečená. Nemá to nic společného s prouděním lásky jak dr. Prekopová uvádí, je to jen hrubé násilí proti bezbrannému dítěti, které se v hrůze brání ne lásky proudu, ale něčemu co je pro něj nesnesitelné. V ten okamžik kdy jsem poslechla psycholožku se ze mě stal tyran a ne milující matka. Nikdy si to neodpustím, a to jsem zdaleka netušila, že syn je autista, ale jsem toho názoru, že i pro zdravé děti je to noční můra.
Zeptali jste se někdy sami sebe jak by se to líbilo vám, kteří to děláte, nemoci se ani hnout? Jediná možnost obrany je křik, křičíte tak dlouho dokud nezemdlíte únavou. Dle mého soudu je to týrání! S láskou to nemá nic společného! Nedělám to! Tajtrdlik snad na to už zapomněl a já se za to hluboce stydím.
Psycholožka úplně vypustila, že syna do nepříčetna ho přivádí např. to, že nemá věci na milimetr na svém místě, soustředila se jen na to jak se vzteká a že vůbec nevnímá, a když reaguje tak jen, když na něj zvedám hlas a to mu taky vadilo, takže opět byl agresivní.
Žádného terapeuta PO mi psycholožka nedoporučila, jen knížku Malý tyran, že v ní syna poznám, přísahám bohu, nedočetla jsem ji, syn se nikomu tam ani náznakem nepodobal a navíc si myslím, že je to přitažené za vlasy. Syn vždy řádil v čekárně s rozbitými hračkami, pokud přišel do místnosti k nám kárala ho, aby jí tam nebral hračky, že s nimi pracuje s jinými dětmi a nikdy si ho nevzala k sobě, aby se pokusila o diagnostiku. Fakt je ten, že až v Motole mi došlo, že syna nikdy nevyšetřila a tu zprávu napsala jen z toho co jsem jí řekla.
Do výstupní zprávy psycholožka uvedla „Terapie pevným objetím se nezdařila, rodiče tím psychicky strádají.“

Syn dostal dg. porucha autistického spektra, ale až poté, co jsem změnila lékaře. Ten nás poslal k odborníkům, aby ho vyšetřili a stanovili dg. Mimochodem diagnostikování trvá déle než 2 sezení u psychologa a hlavně vyšetřují dítě a s rodičem upřesňují poznatky, jak se chová doma a mezi lidmi.

Paní K. T. svoje zkušenosti napsala 2. 4. 2011 na Facebook:
http://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=145441072187653&id=100000637181322
a 27. 4. 2011 do diskuse na Psychologie.cz:
http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ImG7UMWpAWwJ:psychologie.cz/metoda-pevneho-objeti/+Magdalena+Retigov%C3%A1:+site:http://psychologie.cz/metoda-pevneho-objeti/&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&source=www.google.cz

Pozn.: Uveřejněno se souhlasem paní K. T., jejíž identita je redakci známa. Redakčně upraveno.

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Copyright 2010 Pevné objetí
Design by Introblogger | This template is brought to you by : allblogtools.com